Duše
Duše (latinsky anima) je v pojetí mnoha filozofických a náboženských systémů duchovní podstatou, která je vlastní živým bytostem. Tyto systémy považují většinou duši za nesmrtelnou, často nehmotnou.
Duše v náboženství
Náboženství na duši pohlížejí jako na vyšší součást individua, v níž se může vznítit "božská jiskra" (např. v gnózi). Některá náboženství kladou duši do souvislosti se znovuzrozením, vzkříšením, reinkarnací. Lidská duše se v mnoha náboženstvích liší od zvířecí tím, že obsahuje jakýsi božský aspekt. Existují však také náboženství, které existenci duše popírají (buddhismus, Svědkové Jehovovi). Další vysvětlení podává védanta (viz níže).
Bible
Podle starozákonního pojetí je duše spojena s krví. Tomuto pojetí je cizí představa, že duše a tělo jsou dvě dělitelné součásti; člověk je považován především za jednotu. Se smrtí člověka zvláště ve starších spisech, umírá i jeho duše - tato situace se mění až u mladších spisů, např. v knihách Makabejských. Pozdní židovství chápe duši jako nesmrtelnou, avšak nikoli jako samostatnou součást, která by pak mohla obývat další tělo, jak učí Kabala. Židovství a křesťanství, které vzešlo z židovství přelomu letopočtu, pohlíží na člověka jako jednotu těla a duše, resp. těla, duše a ducha. Později se pak výraz "duše" stává synonymem pro celého člověka.
Védanta
Podle současných učitelů advaita védanty je pojem duše, vyvolávající dojem oddělené jednotky (kdy se každá jednotlivá duše od druhé liší) pro označení života v člověku nevhodný. Lépe označující je pojem vědomí (átmá), jež obvykle obsahuje představy o své povaze, například jako duši, a to není umístěné v těle, ale tělo se projevuje v něm, neboli, vědomí není v těle upoutáno ale obsahuje je, podobně jako představy o duši.